Blog

Tak jsem začala přemýšlet a naciťovat …. a zjistila jsem, jak mě limituje a ubírá energii to, když se bojím, že něčeho nedosáhnu nebo když mám v hlavě daný zaškatulkovaný cíl a lpím na něm.

Do toho jsem ještě zjistila, že na mém prvotním pocitu, že to dnes nemá cenu má i vliv to, že moje obvyklá trasa vede právě přes tu vesnici, kde jsem měla na minulém běhu nemilé setkání s pejskem a že to je další faktor strachu, který mě dává dolů a bere sílu).

Takže cca na 4 km jsem díky těmto nasvíceným strachům a stínům změnila záměr: poběžím jinou trasu, udělám si ten běh na pohodu a užiju si do sytosti krásné #babileto

Tím mě napadlo, že se někdy ochuzujeme o prožitek (případně dosáhnutí cíle), protože lpíme na předem nadefinované nebo zažité cestě.

A to mi připomnělo i mou jógovou cestu: ásana má i takový vliv, jaký jí dáme záměr . A navíc je to pro mě tip do života s jógou i #outofthemat .

Uvažuji, kolik prožitků nebo snů jsme nedosáhli jen proto, že jsme trvali se svými (někdy zkostnatělými) vzorci uvažování a řešení na jediném možném způsobu cesty, cíle a nebo záměru ..?

A kolik šťastných chvil a plánů jsme nezažili jen proto, že jsme to chtěli v nějakém >levelu (množství, rychlosti, podoby, vzhledu, obsahu .. atd – víte, jak to myslím – snad ;)). Protože kdybych se toho dnes držela, tak si tak blaženě nezaběhám.

Nedovolme a nenechme se svázat, abychom přišli o nádherné chvíle, protože: **začnu/udělám to až tehdy, když si dopředu myslím/předpokládám, že to zvládnu .. podle svých zažitých/naučených/převzatých měřítek** .. **až to vyřeším, tak pak začnu žít** .. **až to bude dokonalé** .. atd.