Blog

Děkuji ..

blog-studio-eli-elena-pacholetova-joga-inspirace-motivace-pribeh-joga-podpora-sdileni-zivot-prozivani-dar-opravdovost-pravda-zivot

Někdy přijde chvíle, kdy se cítím down a srdce pláče. I ásanovou praxí si pomáhám, abych srdci i sobě dodala energii a podporu.

A také díky této srdeční síle cítím DĚKUJI  .

️Díky za každý den k vědomí i každou noc k podvědomí.

Díky za klidnou chvíli ke ztišení i bouři k otevření.

Díky za příjemný pocit k prožitku radosti i bolest k prožitku uvědomění.

Díky za minulost a její dary i za současnost a její možnosti.

A někdy se mi tyto póly, cesty a vnímání prolínají a doplňují. Podle mého názoru není hojivé bolest v životě izolovat, popírat nebo přehlížet. Přijde mi to, jako bych chtěla, aby bylo pořád jen světlo nebo jen nádech nebo jen den. Po čase by mi pak nepřišel tento jednostranný prožitek k životu .. i pro to, že bez tmy bych nepoznala světlo.

~

A tak děkuju za životní lekce – i když mi ucítění *díky* někdy trvá   – a potřebuji čas, trénink, píli, poznání, pokoru, noření se do svého nitra, sílu posvítit si na tmu a odvahu jít do hlubin svých strachů a traumat.

Také mám součástí postupné > přijetí a odevzdání < (, ale ne ve smyslu rezignace a vzdání se). A u něčeho připouštím, že je to proces (změn) na celý tento můj život – a beru to jako možnost.

Odměnou je mi ucítění života .. bez pout , ve svobodě, v lehkosti a s pulzací srdce .. a i s těmi jizvami, které se stanou součástí za-hojení. Pro mě je to cesta, která se vyvíjí.

Děkovat za dary a zároveň být v autenticitě ve svém prožívání – v tom vidím směr. Takže si upřímně k sobě (a k okolí) přiznat, že si potřebuji prožít i ten *nesluníčkový stav. Tím vnímám, že žiju o-pravdově a že právě také tyto stavy, které v sobě nepotlačím, ale prožiju si – jsou také cestou k hojení bolestí a pro podporu zdraví.

~

Vždy mi to připomene jedno přirovnání: na zádech si nesu batoh – do něho ukládám své bolesti a jiné nemilé emoce, protože je nechci vnímat v sobě a skrze sebe. Co se stane za nějaký čas? Batoh začne nabírat na váze, bude mě kosit a srážet na kolena. Víc a víc to v tom batohu začne hnít .. a jak takto a kam dojdu?

Ve zkušenosti jsem poznala, že i když nedám svým bolestem a stínům pozornost, tak neznamená, že zmizí .. může se časem stát i úplný opak.

Když před něčím zavírám/odvracím oči, tak to stejně nezmizí a může ještě víc nemile bujet.

Děkuji také za jógu, která je mi pomocnou a podpůrnou společnicí ve výše zmíněném .

DĚKUJI ZA DECH   .. je dech = je šance  .

️️

🤩 Jak to vnímáte? Ráda si přečtu i Vaše postřehy, názory a pohledy  .

Zpět na výpis